Jdi na obsah Jdi na menu
 


Phoenix č.4 - duben 2006, článek Karla Funka


Mezi zájemci o duchovno je mnoho neurotiků a slabochů, neschopných vést normální život a obstát v něm. Konstatoval to kdysi už Carl Gustav Jung. Proč tomu tak je? Proč je v takzvaných duchovních kruzích tolik přetvářky, soutěživosti, nadřazenosti a patologického mesianismu? Proč se tolik duchovních vůdců projevuje v soukromí jinak, než jak směřují druhé? Proč se jejich žáci tak často hašteří a vyvyšují? Proč ulpívají na osobě, místo aby pronikli k podstatě učení? Proč jsou někteří z nás ochotni na něčí radu i křesat hlavou o menhir v očekávání, že vylétne jiskřička mystického zážitku, než aby pracovali poctivě sami na sobě? Proč někdy chceme to "duchovno" jen jako obzvláště efektní péro do pavího vějíře naší ctihodné osobnosti? Proč ve své zapouzdřenosti nejsme schopni zajímat se o věci veřejné, abychom si neodřeli metalízu naší hýčkané duchovnosti?....
Mnozí se pyšní pouze vnějšími atrapami duchovních šperků..... Dobro a láska jsou tím pravým bohatstvím...


,,Nejcennější, co v životě máme je čas. A to by si ten, komu jej věnujeme - měl uvědomit !"