Úrovně pozemskosti:
1.hladina - to, co se dá ohmatat (jídlo, auto, chata, peníze...)
2.hladina - rodina, milovaný člověk, postavení ve společnosti
3.hladina - schopnosti, duševní kvality, moudrost, osud
Nejlepším lékem jsou byliny, které ovlivňijí nejen naše fyzické tělo, ale i jeho duchovní struktury. Když lidské tělo tíhne k první či druhé hladině pozemskosti, je vyléčení možné. Jakmile však začne lnout ke třetí hladině, tedy ke schopnostem, duševním kvalitám a osudu, a dochází k blokačním nemocem jako je rakovina, epilepsie, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc či astma, byliny už nezabírají. Jediné, co tu může pomoci, jsou duchovní struktury člověka nelpící na pozemskosti.
Z tíhnutí k moudrosti se rodí opovržlivost. Ta se brzo obrací proti svému původci a deformuje pole okolo ledvin, dochází k narušení jejich funkce.
Životaschopnost člověka je dána zásobou lásky v
jeho duši. Buňka je životaschopná natolik, nakolik je spjata s celým organismem. Když úroveň lásky klesá, organismus musí zemřít, aby nezahynula duše.....
Sebeopovrhování se mění v program sebezkázy.
Cit lásky nám nepatří, nemáme právo se ho dotýkat, nemáme právo si ho podřizovat nebo se snažit ho ovládat. My sami jsme jen částí lásky, která se nalézá v celku. Cit lásky je posvátný a nedotknutelný. To my sloužíme jemu, ne on nám. Nemáme právo zabíjet lásku k jiným, ani k sobě.
Je na každém z nás a na našem vztahu k situaci, zda nás stres posílí, či rozdrtí.
To, čemu u člověka říkáme schopnosti nebo talent, je ve skutečnosti dáno množstvím chorob, nepříjemností a úrazů. Umění vnímat neštěstí pocitově jako cosi seslaného shůry se říká pokora. Nepřijetí traumatizující situace zase říkáme pýcha.
Když má člověk schopnosti, ale vyhýbá se útrapám a na nepříjemnosti reaguje tak, že pohrdá, ponižuje, závidí a chová se záštiplně, pak schopnosti ztrácí a jeho potomci také.
Humor je způsob lidské adaptace na okolní svět.
Člověk mravně neuspořádaný je nevyléčitelný.
